Březen 2012

Mazlila se s chrtem :-)

31. března 2012 v 12:36 | Dominika |  ♥ Helena ♥
Helena Vondráčková je v vždy v kurzu. Nejinak tomu bylo i na tzv. "chrtích oskarech", kde se na zpěvačku vrhnul jeden ze šampionů.

"Mám naprosto pozitivní vztah ke všem zvířatům a k některým mám i silnější. Nyní mám jeden psí skoro vlčí, ale k chrtům jsem získala obdiv po návštěvě chrtích závodů v Londýně v areálu Wimbledonu. Od té doby jsem nadšena jejich rychlostí, pružností, oddaností i sílou a jsem z nich uchvácená," netajila se svou slabostí pro čtyřnohé psí miláčky zpěvačka.



Helena sbírá síly na jubileum: do lázní na Kanáry, na chatu na Floridu

26. března 2012 v 15:59 | Dominika |  ♥ Helena ♥

Helena Vondráčková letos oslaví 65. narozeniny. Jelikož ale životní výročí zpestří řada mimořádných akcí, zpěvačka sbírá síly už teď - v zahraničí si dopřeje lázeňský pobyt i krátkou dovolenou.


"Letos to bude hodně náročné a rok od roku je pro mě těžší všechno zvládnout, takže milovanou práci musím proložit odpočinkem. Holt už nejsem nejmladší," směje se Helena Vondráčková, která odpočinek naplánovala dopředu.
"Pojedeme jako tradičně na Floridu, kde jsme opravdu jako doma. A pak mě ještě čekají lázně na Kanárských ostrovech. Kosti potřebují pořádně prohřát," doplňuje zpěvačka, která se v rámci oslav 65. narozenin opravdu nudit nebude.

První narozeninový koncert v pražském divadle ABC už proběhl v rámci natáčení televizního pořadu Legendy popu. Příprava nové knihy, jubilejního alba či velkého narozeninového koncertu v Hybernii už ale patří budoucnosti.

"Chystám i čtyřicet koncertů po Čechách i na Slovensku. Jen si v té době odskočím do italského Torina, kde s Andreou Andrei a Davidem Mattiolim nazpíváme hit Erose Ramazzottiho Fuoco Nel Fuoco. Moc se na to těším," vyjmenovala nejbližší plány Vondráčková, pro níž italština bude desátým jazykem, ve kterém si zazpívala.

Zajímavostí je, že se populární zpěvačka dočká jisté pocty i v Německu, kde čtyřicáté výročí slaví úspěšný pořad Ein Kessel Buntes. Nyní vzniká sestříhaný dokument, v němž nemůže chybět právě Helena Vondráčková, kterou jedna z německých televizí zařadila mezi šest evropských div jeviště.



Jubilejní koncert v ABC

24. března 2012 v 18:40 | Dominika |  ♥ Helena ♥
Ve čtvrtek (22. 3. 2012) nastal pro fanoušky dlouho očekávaný koncert v Divadle ABC. A to, že byl očekávaný a že se na něj všichni těšili, dokazovala atmosféra samotného večera. Po úvodních slovech, které pronesl Felix Slováček (moderátor večera, pozn.: tento koncert se natáčel pro Českou televizi), kde jsme zavzpomínali a prolítli v rychlosti Heleninu kariéru nastoupila v prvních tónech písně Červená řeka samotná Helena.
O hudební doprovod se tradičně postaral vynikající Charlie Band a nesměly samozřejmě chybět ani úžasné sboristky (Lenka a Zuzka).
Tento večer zavzpomínala i samotná Helena na písně, které už delší dobu nezpívala (např.: Svou partu přátel naštěstí mám, Mám ráda cestu lesní nebo Podívej, kvete růže, ..), ovšem zazněly i písně, kde Helena opět ukázala, že je PANÍ zpěvačka a že ty písně nejen zpívá, ale zároveň dost emočně prožívá. Pokud můžeme jmenovat úžasnou skladbu Můžeš zůstat, můžeš jít nebo Vím málo (kterou fanoušci v Helenině podání přímo zbožňují). Bylo tam srdce, byla tam láska a především byla tam velká síla fanoušků, kteří opět Heleně dokázali, že ji mají rádi a že na ni nedají dopustit. Více k tomuto koncertů není třeba dodávat, těšte se na záznam, který proběhne na České televizi, protože pokud si ho necháte ujít, o hodně přijdete.

zdroj: http://www.helenastar.cz


Maminčin bílý kámen

22. března 2012 v 17:29 | Dominika |  ♥ Helena ♥
Ukázka z knihy: Vzpomínám a ničeho nelituji

Maminčin bílý kámen

"Máte jen trochu podrážděné hlasivky," konejšila mě sestřička. "Při operaci vám dali do krku takovou trubičku, abyste si nespolkla jazyk..."

Moc mě to neuklidnilo, spíš naopak. Do krku mi strkali nějaký šlauch! Čtrnáct dní před koncertem!

Vzpomněla jsem si na maminku. Po její smrti vím, že být naživu není samozřejmost. Ke konci života studovala různé knihy o léčitelství a přírodní medicíně, nabádala mě, ať s ní cvičím Pět Tibeťanů. Taky věřila v léčivou moc kamenů. Nosila na krku na koženém řemínku bílý křemen, o kterém tvrdila, že jí dodává sílu a energii. Ten kámen mi po ní zůstal. Chráním ho jako oko v hlavě, mám ho radši než všechny šperky...

Tenkrát před pěti lety, když maminka v nemocnici čekala na operaci srdce, jsem zrovna zpívala v Kanadě. Několikrát denně jsem volala domů, jestli je všechno v pořádku. Naštěstí se začala uzdravovat. Vzala jsem si ji k sobě domů a malovala si, jak se o ni budu starat. Jenže jsem ji neuhlídala. Uklouzla v koupelně na mramorové podlaze a zlomila si ruku a krček stehenní kosti. Pro spoustu starších lidí je takové zranění osudné, ale maminka dokázala bojovat. Poprala se i s těmi zlomeninami. Vlastně se je snažila rozchodit, celé dny chodila o berličkách sem a tam po nemocničních chodbách. Ta touha být co nejrychleji zdravá nakonec maminku zabila... Dlouhými vycházkami si umordovala srdce.

Tři dny předtím, než zemřela, jsem za ní přijela do chrudimské nemocnice. Jen jsem se na maminku podívala, bylo mi jasné, že je to s ní zlé. Byla jak věchýtek, skoro nemluvila, a dokonce už ani nechtěla mít na krku ten bílý kámen. Rezignovala. Hladila jsem ji a pořád dokola opakovala, že všechno dobře dopadne, ale myslím, že mi nevěřila.

Rozloučila jsem se s tím, že musím odjet na koncert na Moravu, ale že se hned druhý den ráno zase vrátím a všechna další vystoupení zruším. Mávla rukou a pokusila se o úsměv. Určitě věděla, že se vidíme naposled.

Měli jsme s Jirkou Kornem koncert v Hodoníně, v plenéru, ale vůbec jsem si to neužila, počítala jsem minuty, kdy už to skončí. A když jsem pak v noci na hotelovém pokoji dřímala, zdály se mi zvláštní, děsivé sny. Vlastně to snad ani nebyly sny, spíš takové obrazy, které vystupovaly z hlubin polospánku. Ze tmy připlouvaly geometrické tvary, rotovaly, vířily a pulzovaly a před očima se mi proměňovaly v lidské tváře, utrápené, ztrhané, nešťastné. Odháněla jsem je, pokoušela se modlit, přesvědčovala jsem sama sebe, že přece nespím, takže jaképak noční můry, a usilovně jsem se snažila mrkat víčky, abych ten strašidelný špalír tváří zahnala.

Ráno jsem se probrala nezvykle brzy, zapnula si mobil a chystala se zavolat do chrudimské nemocnice, jak to s maminkou vypadá. Dřív než jsem stačila vymačkat číslo, přišla mi esemeska: MAMINKA VCERA V OSM HODIN VECER ZEMRELA. V osm večer... V té době jsem byla na pódiu a zpívala...






Užívejte Jara ..:o)

22. března 2012 v 17:03 | Dominika
Jaro je tu ..:-) Takže si užívejte sluníčka, krásného počasí a dobré nálady, protože ČAS JE PROTI NÁM ..;)
*Dominika


Helena má co ukázat :-)

21. března 2012 v 16:23 | Dominika
Tak to jste ještě neviděli. Helena Vondráčková se v pořadu To byl náš hit ukázala v šatech s pořádným rozparkem. Končil jí jen pár centimetrů pod zadečkem. Helena tak předvedla své neskutečně dlouhé nohy a také svá stehna.

Ve svých 64 letech má opravdu co ukázat. Denně cvičí, hraje tenis a na její postavě to je znát. Zatímco modelky zápasí s pomerančovou kůží už ve dvaceti, Helena jí má ve svém pokročilém věku minimálně. Krásky pyšnící se titulem Miss by jí mohly závidět.

Helena bojovala v pořadu To byl náš hit TV Barrandov s písní Dvě malá křídla tu nejsou a skončila až třetí. Překvapivě zvítězil mladý rebel Sámer Issa (26) s písní Babylon. ■



Helena a TO BYL NÁŠ HIT !

20. března 2012 v 17:11 | Dominika |  ♥ Helena ♥
Helena se v pondělí 19.3.2012 zůčastnila pořadu TO BYL NÁŠ HIT.
Není k tomu co dodat..naprosto dokonalé, profesionální, úžasné vystoupení... :o)

Já půjdu dál

Dvě malá křídla

Helena vzpomíná na Jiřího Štaidla


Brožová zůstává trabantem !

19. března 2012 v 15:30 | Dominika

Ústavnímu soudu přirovnání zpěvačky k trabantu nevadí


Ústavní soud v pondělí vyhověl stížnosti manažera a manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové Martina Michala, kterému se nelíbil postup české justice při posuzování jeho mediální války se zpěvačkou a herečkou Kateřinou Brožovou, v rámci které ji přirovnal k trabantu.

Brožová podala na Michala žalobu, ve které žádala kromě omluvy i půl milionu korun. Peníze ale pražské soudy herečce a zpěvačce nepřiřkly. Michalovi jen nařídily, aby se umělkyni veřejně v tisku omluvil. Krajský soud v Praze totiž shledal, že Michal a Brožová byli ve své mediální válce v pozici takzvaných soutěžitelů - a manažer svými výroky Brožovou v branži poškodil.

Jádrem sporu byla slovenská inscenace muzikálu Hello, Dolly!, v které byla Michalova manželka zpěvačka Helena Vondráčková po sporech s produkcí nahrazena právě Brožovou. Martin Michal pak v pořadu rádia Frekvence 1 Křížový výslech naznačil, že nejde o adekvátní náhradu. Doslova řekl: "Je to, jako byste přirovnával trabant a mercedes." Michal také naznačil, že právě kvůli angažování herečky Kateřiny Brožové se stal muzikál propadákem.

"Jádrem sporu je střet svobody projevu a práva podnikat," řekla Wagnerová. Obecné soudy podle ní pochopily špatně relevanci obou ústavních práv. "Jakožto veřejně činní občané by měly mediální hvězdy akceptovat větší míru kritiky než ostatní. Musejí být srozuměny, že jejich výkony mohou být podrobeny veřejné kritice," prohlásila soudkyně-zpravodajka Eliška Wagnerová.


Manažer podle soudů reagoval na moderátorem položené a podsunuté otázky, sám je aktivně nepoužil. Obecné soudy je pak měly nesprávně za skutková tvrzení a nikoliv za hodnotící soudy.

Martin Michal tentokrát uspěl. Podle soudkyně Wagnerové je třeba zachovat možnost lidem projevit názor takzvaným veřejným soudem.

Podle Krajského a Vrchního soudu v Praze i Nejvyššího soudu v Brně překročil Martin Michal meze přípustné kritiky. Podle soudu kritika nevycházela z pravdivých podkladů a vybočila z hranic přiměřenosti. Soudci proto Michalovi uložili povinnost veřejně se na vlastní náklady Brožové omluvit.

Svou povinnost omluvit se herečce napadl u ústavního soudu jako nepřiměřený zásah justice do svobody jeho projevu.
Martin Michal po vynesení verdiktu agentuře Mediafax řekl, že na svých výrocích by neměnil nic ani nyní.

"Budu navíc požadovat náhradu škody, která mi vznikla povinností publikovat v médiích omluvy," řekl.



Prosím o kamarádskou výpomoc :-)

18. března 2012 v 16:16 | Dominika
Přátelé, kamarádi. Chtěla bych vás poprosit o hlas. Zůčastnila jsem se souteže o nejlepšího Chucka od společnosti Chupa Chups. Stačí jen kliknout na * HLASUJ* . Hlasovat můžete je jednou a pak každý následující den. Děkuji mnohokrát za pomoc ! :-)

Odkaz na mého Chucka ! :-)

*Dominika


Jen ho nechte, ať se bojí: Sobota s Vondráčkovou byli milenci!

18. března 2012 v 16:05 | Dominika |  ♥ Helena ♥

Jen ho nechte, ať se bojí: Sobota s Vondráčkovou byli milenci! :)


Na film dávno sedl prach. Vztah mladých milenců vzal záhy za své… Během natáčení úsměvné letní hudební komedie Jen ho nechte, ať se bojí (1977) se totiž děly věci.

Hlavní postavy snímku Luděk Sobota a Helena Vondráčková to dali dohromady a byla z toho láska jako trám! Vášnivý romantický vztah dokonce směřoval k zasnoubení! Proč zamilovanost nakonec vyprchala? A proč musel Petr Nárožný alias Mydloch řídit sám lokomotivu?

Velká filmová láska...
Luděk s Helenou hráli v komedii milence. Po páté »klapce« už oba dva věděli, že »hrát« nic nemusejí… "Helena byla hezká a milá, tak jsem se do ní zamiloval," přiznal po letech lovestory z roku 1977 Sobota. "Byli jsme si navzájem hodně sympatičtí. Hrozně mě bavilo, že byl mladý, vtipný, hezký, uměl hrát tenis," dodala Vondráčková.

O tom, že jejich známost byla víc než vážná, svědčí i to, že se byli představit rodičům. "Helenina maminka tenkrát byla v nemocnici, a tak na nás dohlížel tatínek. Dokonce jsme každý měli svůj pokoj," vzpomínal s úsměvem Sobota.

Jeho rodiče byli z jeho nové lásky nadšeni. "Hlavně teda maminka," zavzpomínal. Jenže jejich velká láska vydržela jen půl roku. "Prostě to vyšumělo. Ale nerozešli jsme se ve zlém. Na natáčení filmu Jen ho nechte, ať se bojí i na to naše příjemné pobláznění a zamilování se vzpomínám ráda. S Luďkem jsme pořád velcí kamarádi," uzavřela zpěvačka.

Chvíle hrůzy! Nárožný sám řídil lokomotivu!
Petr Nárožný, který ztvárnil roli žárlivého klavíristy Mydlocha, si během natáčení užil perné chvilky. A teď se držte. Ve scéně, kdy řídí lokomotivu, se nejedná o žádný podvod, mašinu skutečně »šoféroval« on sám!

"Vzhledem k tomu, že v té kabině bylo strašně málo místa, tak topič i strojvůdce vystoupili a vysvětlili mu co a jak," zavzpomínal s úsměvem Miloslav Šimek (†63) alias ředitel divadla Karel Soukup.

"My jsme z toho měli srandu, říkali mu, to máš z toho, jak na Luďka furt vymýšlíš nějaké křivárny. Pak se na krátký čas ujala i přezdívka - mašinfíra," dodal Šimek. "Mašinka byla vypůjčená z cukrovaru. Já jsem strach překonal a nakonec si to i užíval. Byl to krásný pocit, vézt pět vyděšených kolegů ze štábu. Za ty všechny stresy, co pro nás chystají," zavzpomínal s úsměvem Petr Nárožný.

Šimek ve filmu odmítal hrát!
Miroslav Šimek, principál z tehdy populárního Semaforu, přitom ve filmu nechtěl vůbec hrát. Jeho kolegové z divadla Nárožný se Sobotou do něj ale tak dlouho hučeli, až nakonec kývl.

"Říkal jsem jim, že nejsem žádný herec, že mám rád svůj klid. A oni zase, že to nevadí. Už s tím byli až otravní. Nakonec mě ale dostali tím, když mi řekli, abych to udělal alespoň kvůli nim, že chtějí mít vzpomínku, že jsme spolu dělali," vysvětlil Šimek.

"Ten film je památka semaforské doby. Jen škoda že neobstál jako hudební. Znamenitý námět, ale zapamatovatelný hit neměl. Slávek tam hrál sám sebe, to jeho kantorství z filmu trochu leze. Ale i já mám blízko k pedanterii," dodal Nárožný.

Sobota hrál sám sebe
O Luďku Sobotovi je známo, že je technický antitalent. A tak při scéně, kdy měl přiklepnout, tedy spíše nepřiklepnout na zeď hřebíček, se opravdu vyznamenal.

"V tom záběru si s tím měl hrát tak, aby to bylo vtipný, ale aby to netrvalo déle než dvě minuty. Což o to, Luděk to hrál úžasně, nemusel se vůbec přemáhat, hrál sám sebe. Ale nebyl schopný dotáhnout to do zdárného konce. Nakonec to celé trvalo 3 minuty, 25 vteřin," poznamenal pamětník natáčení.

Vzpomínka na Menšíka
"Ten film byl jedna velká jízda, samá legrace. Byli jsme pořád mrtví smíchy, jak nás pan Menšík bavil. Přitom byl nemocný, měl astma a cukrovku. Už jezdil s kufříčkem s injekčními stříkačkami a prášky, ale stejně každé ráno vstával jako první, byl připravený a hned chrlil historky a bavil nás." vzpomíná Helena Vondráčková

Chyba ve filmu
Ve scéně ze závěru filmu sedí Marcela (Helena Vondráčková) s Alešem (Luděk Sobota) ve starém bytě a mají zapálenou svíčku. Ta je však hned v dalším střihu o polovinu menší. O chvíli později má ale opět původní velikost.

Víte, že...
Pro scény s hořícím domem posloužil objekt na Žižkově, který byl dva dny po natáčení zbourán?
Komedie se natáčela v Českém Krumlově a na Slapech?
Závory ve filmu se nespouštějí přes silnici, ale přes koleje?
Obec s názvem Komušín, kam jezdí Aleš Brabec (Luděk Sobota) za maminkou, opravdu existuje a nachází se u Horažďovic na Klatovsku?